Každodenní praxe nám odhaluje boje matek s jejich dětmi a dospívajícími, boje dětí a mladých lidí s jejich rodiči, učiteli a spolužáky. A boje žen s jejich manžely, boje mužů s jejich manželkami a jejich profesním životem a boje starších lidí s jejich potomky.

Praxe nám však také odhaluje neschopnost všech těchto lidí společně najít kreativní řešení těchto problémů.

Kreativita je možná pouze tam, kde se cítím součástí tohoto velkého stvoření, aby se jeho tvůrčí síla ve mně mohla projevit.

Tento kurz si představuji jako učebnici, která by měla by měla pomoci setkat se s vlastní duší a duší svých dětí, rozšířit si povědomí o svých bližních, aby lépe porozuměli a přijali své lidské prostředí. Neboť v přijetí spočívá začátek transformace.

V případě potřeby vám tento kurz umožňuje – v závislosti na vaší schopnosti sebeurčení – zasáhnout terapeutisticky dříve, než vás emocionální strádání druhých naplní strachem, hněvem, starostí a smutkem, slzami, vzdechy a sebeobviněním a způsobí, že sami onemocníte.

Otázkou je, proč naše děti nejsou zdravější, než by měly být, a to i přes „vědecky vysoce pokročilou“ klinickou medicínu? Je pokrok snad pouze vědeckým vlastním zájmem, který už nepřekračuje hranici služby lidstvu?

Tvrdí se, že ani zástupy ustaraných matek, ani ustaraná menšina otců, ani stále vzácnější milující prarodiče, ani chvályhodně excentrický rodinný lékař nedokážou pochopit, ani internalizovat výsledek naší „vědecky vysoce pokročilé medicíny“.

Hrůza spočívá v tom, že navzdory tomuto „pokroku“ v medicíně a právě kvůli němu jsou naše děti nemocnější. Nejen fyzicky, v podobě alergií, jako je kopřivka, astma, senná rýma a/nebo suchá, mokvající či hnisavá neurodermatitida, ale také psychicky, se zvyšujícími se záchvaty, obtížemi s koncentrací, učením, nedostatkem motivace, apatií, nudou, výbuchy hněvu, záchvaty vzteku, násilnými výbuchy a fyzickým násilím. A v konečném důsledku i emocionálně, se sníženou citlivostí na dotek a zábranami, nestabilitou, nedostatkem podpory, ale také nespoutanou, nezodpovězenou touhou po lidské interakci, empatii a blízkosti.

A všichni si stěžují, ale téměř nikdo se neptá, proč jsou naše děti okrádány o život. Musíme se naučit klást otázky a naučit se milovat otázky, abychom z nich mohli růst.

Faktem je, že většina těchto obrovských poruch pramení z lékařských zásahů. Těhotenství bylo prohlášeno za nemoc, porod za riziko. Předčasně narozeným dětem jsou zaváděny hadičky, jehly a digitální měřicí přístroje; novorozencům jsou injekčně podávána antibiotika a jsou podrobeni bakteriálnímu očistnému šílenství, založené na kolísavých nálezech, dokud nejsou tyto výsledky odvolány. Dítě je naháněno k pediatrovi, očkováno a chemicky „konzervováno“. Konzervace je mottem farmaceutického průmyslu!

Kam se poděl „zdravý instinkt“, „přirozený duch“, který pramení z úcty k přírodním zákonům, který nás a tím i naše děti obklopuje prvotní důvěrou, abychom se s našimi dětmi cítili bezpečně a jistě?

Zneužívané dítě bude v pozdějším životě vždy zneužívat jiné děti. A násilné dítě muselo někdy násilí zažít. Zamysleme se nad tím v nejširším slova smyslu a položme si otázky... a my si – možná jednoho dne – nevědomky prožijeme cestu k odpovědi.

Tento kurz má vás doprovázet při přemýšlení, kladení otázek o životě s odpověďmi, třeba při reflexologii.