Setkání s Andělem strážným

V životě nastávají situace, které se vymykají „normálnímu“ chápání. Situace, které člověk nějakým způsobem zvládne, a pak jen řekne, že při něm musel stát Anděl strážný.

Víme, že každý svého Anděla strážného má. Ale jak vypadá? Jak je velký? Nebo je to jen iluze? Když nám osud někdy dá pořádně zabrat, začneme pochybovat o Bohu, o Andělech.

I já jsem pochybovala o Bohu i o Andělech, když mi bylo devatenáct let a umřel tatínek. Brala jsem vše jako nespravedlnost a krutou ránu osudu.

Další mé životní úkoly nebylo vždy lehké zvládnout, ale vždy se mi to nějakým způsobem podařilo. A právě díky nim jsem se posunula na jinou úroveň vědomí, na jinou úroveň bytí.

Mé osobní setkání s mým Andělem strážným bylo „načasované“ třicet let poté, co tatínek odešel. Stalo se to v dalším těžkém období mého života. V té době jsem pečovala o svou nemocnou maminku. Lékaři už nedávali žádnou šanci. Maminky nemoc nás obě spojila – měly jsme možnost strávit spolu 8 měsíců, každý den.

Něco mě hnalo stále dopředu, nevěděla jsem, co to je, ale tu cestu jsem následovala. Netušila jsem, kam dojdu, ale ta síla byla ohromná. Maminka si péči užívala, i když se někdy objevily staré vzorce chování, nepochopení či stagnace. To vše se ale vždy během krátké doby urovnalo.

Moje energie však začala pomalu ubývat. Síly nebylo kde brát. Bylo těžké sledovat maminku, jak i jí síly ubývají a jak chřadne.

Jednoho dne, jsem nebyla už vůbec ničeho schopná a potřebovala jsem někde nutně nabrat sílu a energii, ale nevěděla jsem kde.

Vyčerpaná a s pláčem jsem si šla na chvilku lehnout na lehátko do místnosti, kde svým klientům praktikuji kraniosakrální terapii. Ležela jsem na lehátku, hluboce plakala a prosila Anděla strážného o sílu.

Najednou se stalo něco, co nelze slovy ani popsat. Ucítila jsem, jak mě někdo zezadu zahalil do svého objetí. Okamžitě jsem věděla, že je to můj Anděl strážný. Objal mě svými obrovskými křídly tak, že mě zahalil od hlavy až k patě – jedním křídlem pode mnou, druhým nade mnou. Byl tak obrovský! Vždyť jedno křídlo bylo velké jako já. To znamená, že v rozpětí křídel musí mít skoro tři a půl metru.

Jakmile mě zahalil do svých obrovských křídel, ucítila jsem v každé buňce svého těla chlad a po celém těle mi naskočila husí kůže. Ještě víc jsem se k němu přitulila a užívala si jeho sílu, a zároveň něhu, bezpodmínečnou lásku, bezpečí, důvěru i energii.

Bylo to nádherné. Anděla jsem sice neviděla, ale cítila jsem ho každou buňkou svého těla. Setkání netrvalo dlouho, ale stačilo k tomu, aby ustal můj pláč, dostavil se pocit důvěry v božské vedení a vrátila se mi energie i víra.

To vše mě pomohlo doprovodit maminku posledními dny na planetě Zemi. Důvěřovala jsem a s Andělským vedením, jsem si každým dnem tuto situaci připomínala a věděla jsem, že opravdu nejsem sama.

I když člověk má opravdu někdy pocit, že je sám. Je to opravdu jen pocit, jen mlha.

Anděl strážný je vždy s námi.

Důvěřujte 🙏✨

Možná nejsem Anděl strážný, ale vím jaké to je pečovat o druhé a jak je na tyto bytosti zapomínáno. Stojíme v pozadí a modlíme se, proto jsem vytvořila RESO akademii: dekódování životní příběhů s rakovinou,